Tyto potraviny způsobují rakovinu tlustého střeva. Češi se jimi cpou jak nezavření
Zdroj obrázku: Pexels
Zpracované maso je oficiálně klasifikováno jako karcinogen. Červené maso jako pravděpodobný. Co to znamená pro běžného člověka a jak s tím naložit?
Když Světová zdravotnická organizace v roce 2015 zařadila zpracované maso do stejné kategorie karcinogenů jako cigarety nebo azbest, vyvolalo to vlnu paniky i posměchu. Slanina jako cigareta? Absurdní, říkali jedni. Konečně pravda, tvrdili druzí. Realita je – jako obvykle – někde mezi. A stojí za to pochopit, co vlastně víme, na čem to stojí a co si z toho vzít pro běžný život.
Co říká věda a odkud to víme
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) při WHO analyzovala stovky studií z celého světa. Nejde o jeden experiment v laboratoři, ale o desetiletí sledování milionů lidí v rámci projektů jako EPIC, Nurses‘ Health Study nebo Health Professionals Follow-up Study. Tyto studie dlouhodobě mapují stravovací návyky a zdravotní výsledky, a jejich závěry jsou konzistentní – vyšší konzumace zpracovaného a červeného masa souvisí se zvýšeným rizikem rakoviny tlustého střeva.
U zpracovaného masa vědci došli k závěru, že jde o prokázaný kauzální vztah – tedy že ho skutečně způsobuje. U červeného masa je důkazní síla o něco slabší, proto označení „pravděpodobný karcinogen
Jak to funguje v těle
Mechanismy, kterými maso může přispívat k rozvoji rakoviny, jsou poměrně dobře prozkoumané. Klíčovou roli hraje hemové železo, které v červeném mase katalyzuje vznik takzvaných N-nitroso sloučenin. Ty poškozují DNA střevních buněk. Při grilování nebo smažení za vysokých teplot navíc vznikají heterocyklické aminy a polycyklické aromatické uhlovodíky – další látky s prokázaným mutagenním potenciálem.

Kolik je moc
Tady přichází možná nejpraktičtější informace. Podle dostupných dat 50 gramů zpracovaného masa denně – tedy zhruba dva plátky šunky nebo jedna malá klobása – zvyšuje riziko kolorektálního karcinomu přibližně o 18 procent. U červeného masa je to 17 procent na každých 100 gramů denně.
Zní to dramaticky, ale je potřeba to zasadit do kontextu. Základní celoživotní riziko rakoviny tlustého střeva je kolem 4-5 procent. Zvýšení o 18 procent znamená posun zhruba na 5-6 procent. Není to zanedbatelné, ale není to ani rozsudek smrti.
Co studie nezohledňují – a co ano
Častá námitka zní: co genetika, co celkový životní styl, co ostatní faktory? Kvalitní epidemiologické studie tyto proměnné kontrolují. Zohledňují kouření, alkohol, fyzickou aktivitu, obezitu, příjem vlákniny i rodinnou anamnézu. A i po očištění od těchto vlivů asociace mezi masem a rizikem rakoviny přetrvává.
To neznamená, že maso je jediný nebo hlavní faktor. Znamená to, že je jedním z faktorů, které můžeme ovlivnit.
Existuje cesta zpět?
Randomizované studie, které by po desetiletí sledovaly lidi bez masa oproti těm s masem, prakticky neexistují – jsou eticky i logisticky nerealizovatelné. Ale nepřímé důkazy jsou silné. Populace s nižší konzumací masa – ať už vegetariáni, nebo lidé na středomořské dietě – vykazují nižší výskyt kolorektálního karcinomu.
„Přešla jsem na středomořský styl stravování před pěti lety, hlavně kvůli srdci. Že to může mít vliv i na střeva, jsem zjistila až později. Maso jím tak jednou týdně, a upřímně – ani mi nechybí.“
Co si z toho vzít
Světový fond pro výzkum rakoviny doporučuje omezit červené maso na maximálně 350-500 gramů týdně a zpracovanému masu se pokud možno vyhýbat. Nejde o absolutní zákaz, ale o rozumnou míru.
Rakovina tlustého střeva není jen otázkou genetiky nebo smůly. Je to z velké části nemoc životního stylu – a stravování je její významnou součástí. Nejde o to žít ve strachu z každého plátku šunky. Jde o to vědět, že každodenní rozhodnutí mají dlouhodobé důsledky. A že volba je – alespoň částečně – na nás.