Tahle barva kuchyně je nechutná. Kazí chuť k jídlu a designéři si rvou vlasy
Zdroj obrázku: Pexels
Lesklá olše a třešeň na laminátových dvířkách ovládla tuzemské domácnosti v devadesátých letech a dodnes zůstává v každé druhé české kuchyni. Problém je v tom, že intenzivní oranžovo-hnědý odstín s vysokým leskem dokáže zásadně ovlivnit vnímání chuti jídla a opticky zmenšit prostor místnosti. Navíc každý otisk prstů na takové ploše svítí jako majáček.
Víc než polovina českých domácností má v kuchyni stále tu samou linku, kterou si pořídila před dvaceti nebo třiceti lety. Jde o laminátové dvířka s dekorem imitujícím dřevo – konkrétně olši nebo třešeň. Tehdy to byl symbol moderního západního stylu, dnes interiéroví designéři bijí na poplach. Podle nich právě tenhle konkrétní odstín dokáže zásadně ovlivnit atmosféru v místnosti i samotný pocit z jídla.
Jak se k nám dostala lesklá třešeň
V devadesátých letech se na českém trhu objevily zahraniční katalogy s kuchyňským nábytkem. Domácí výroba do té doby nabízela především laminátové sektory v neutrálních odstínech, takže syté dekory s vysokým leskem představovaly pro mnoho rodin lákavou novinku. Lesklá třešeň se během několika let rozšířila prakticky všude a podle odhadů designérských ateliérů v ní Češi vaří dodnes.
Přitom skutečná třešeň v masivním provedení má úplně jiný charakter. Její tón je klidný, teplý a v interiéru se s ním dá pracovat bez problémů. Potíž nastává u levného potisku na laminu, kde je oranžový pigment vytažený na maximum a lesklá fólie každý milimetr odstínu ještě zvýrazní. Ať vedle takové linky umístíte cokoliv, dvířka si dominanci v prostoru vždycky vydobydou zpátky.
Co tahle barva dělá s vnímáním chuti
Odborníci na psychologii vnímání se shodují, že okolní prostředí dokáže výrazně ovlivnit, jak vnímáme chuť jídla. Mozek si automaticky páruje barvy se základními chutěmi a tahle smyčka funguje rychleji, než ji stihne vědomí korigovat. Sladkou chuť si spojujeme s teplou červení nebo zralou oranží, svěží s mladou zelenou, slanou s mléčně bílou.

Tmavá oranžovo-hnědá ale padá na opačnou stranu spektra. Mozek ji řadí mezi spálený karamel, hořkou čokoládu nebo přepálený toust. V hrnku na kávu takový odstín nikomu nevadí, ale pokud máte tuhle barvu rozprostřenou po několika metrech čtverečních dvířek, signál hořkého okolí běží u každého jídla. Talíř s mrkvovou polévkou proti tomu těžko vyhraje.
„Když jsem si koupila byt po babičce, nechala jsem původní kuchyň. Po týdnu jsem si všimla, že mi večeře nechutná tak, jak bych čekala. Až po výměně dvířek za bílý mat jsem pochopila, jak moc ta oranžová ovlivňovala celkový dojem z jídla.